Jak jsem již zmínila, v komunitě barfařů panuje názor, že obilniny jsou zlo. To však není tak úplně pravda, alespoň u některých ne. V tomto článku si problematiku obilnin rozebereme. 

Psi byli domestikováni zhruba před 20 000 lety, pravděpodobně v oblasti Bajkalského jezera z pravěkého vlka, který je předek jak našich psů, tak současných vlků. Nejedná se tedy o přímou domestikovanou formu současného vlka. Předpokládá se, že se právě před 20 000 lety v období nejtužší doby ledové vyčlenily skupinky tehdejších divokých vlků, které se adaptovali na požírání mršin zbylých po lidských kmenech. Tím se samozřejmě dostali i do poměrně blízkého kontaktu s našimi předky, kteří zajisté nestrpěli žádnou agresi, proto přežívali pouze ti krotcí a submisivní vlci, až došlo v oblasti Bajkalu k asimilaci proto-psů (zajisté dost šílený nápad z pohledu pračlověka) a jejich následné expanzi po celém světě, jelikož se pes evidentně stal platidlem či darem. Jeden z nejstarších důkazů o využití psa jako pracovního zvířete, a dokonce i o prvních snahách o selekci plemen, pochází ze sibiřského ostrova Zhokhov. Zde byly nalezeny zbytky saní a kostry dvou různých typů psů staré neuvěřitelných 9000 let. Jeden byl menší a váhově odpovídal dnešnímu Sibiřskému huskymu, zatímco druhý byl větší a přikřižoval se pravděpodobně s vlky. Menší psi byli zřejmě cíleně chováni jako saňová zvířata, zatímco mohutnější psi byli určeni na lov. Už tehdy místní využívali psí spřežení pro cesty na dlouhé vzdálenosti. Na místě se například našel obsidian pocházející z místa vzdáleného 2000 km. 

Krom Zhokhova máme o přítomnosti psů důkazy i v oblasti Levantské, neboli oblast dnešní Izraele. A právě v této lokalitě došlo k jednomu z největších přelomů lidských dějin - vynálezu zemědělství. Z lovců a sběračů se stávali zemědělci a jejich psi se tak dostávali do kontaktu s novou surovinou - obilninami. Nastal však problém - obilniny jsou tvořeny škrobem, který psi nedokázali trávit. Tedy, většina. Nedávno se zjistilo, že schopnost trávit škrob u psů souvisí s počtem kopií genů zvaných AMY2B, které mají za úkol produkovat amylázu, tedy enzym, který umí štěpit škrob a cukry obecně. Pokud se tedy sem tam vyskytl jedinec s více kopiemi tohoto genu, byl schopen lépe trávit obilniny a měl vyšší šanci, že nezemře hlady, což mu umožnilo se rozmnožit a předat geny dále. A tak se během pár tisíciletí u psů vyvinula schopnost škrob trávit. Máme zde však dvě velké ale. 

V první řadě si musíme uvědomit, že tenkrát se nejednalo o psy, jejichž jedinou náplní dne je hlídat gauč, ale o psy, kteří denně tvrdě pracovali a žili v drsných podmínkách, a tak energii z obilnin dokázali spálit. Obilniny jsou velmi energeticky bohaté, což znamená, že pes, který se živí obilninami a nemá příliš pohybu, akorát ztloustne. 

V druhé řadě je důležitá informace, že geny se zmnožili pouze u psů s původem v zemědělských oblastech. Většina současných Evropských psů nese Levantské geny od psů, kteří přišli se zemědělci za neolitické revoluce, stejně tak středoasijští psi a Američtí psi. Pokud však vlastníte saňové psy (samoyed, husky, gronský pes, eskymácký pes atp.) nebo basenji (též pes dingo nemá zmnožený AMY2B), obilí nemá smysl dávat. Tito psi žili v oblastech, kde se kvůli klimatickým podmínkám nedalo nic pěstovat, nuže na ně nebyl tlak pro zmnožení genu AMY2B, a tak nejsou schopni příliš trávit škrob. 

Závěrem chci tedy říci, že obilí jako takové může být prospěšné, samo o sobě je semeno, takže obsahuje vitamín E a stopové prvky. Ale nemělo by přesáhnout 5% denní dávky, jelikož současní psi nejsou vystaveni velké zátěži a při vyšších dávkách obilí tloustnou. Proto do barfu můžeme obilí přidávat bez obav, ale granulím obsahujícím obilí se vyhýbáme, jelikož se většinou jedná o produkty, které obsahují více obilnin než masa. Karbohydráty v obilí také napomáhají onemocnění dásní.

A co bychom tedy měli dávat? Skvělými obilninami do barfu jsou ovesné vločky, proso, quinoa, amarant, pohanka. Rýže ještě také ujde, ale je již nutričně níže. Co rozhodně nedoporučuji je soja a kukuřice - mají nízkou výživovou hodnotu, jsou vysoce alergenní a pes po nich maximálně ztloustne. 

Studie o AMY2B genu:https://www.researchgate.net/publication/263512364_Amylase_activity_is_associated_with_AMY2B_copy_numbers_in_dog_Implications_for_dog_domestication_diet_and_diabetes